Jako každé pondělí jsem šla na farmářský trh pro zeleninu, chléb a Candáta. Na nákup jsem si vzala svoje látkové tašky, látkové pytlíčky a krabičky. Poté, co jsem přistoupila ke stánku ryb, požádala jsem pána, jestli by mi mohl dát dva kusy ryby do krabičky a podala jsem mu ji. Kývl že ano. Rybu zvážil a krabičku zavřel a potom vzal plastový sáček a chtěl mi to zabalit. Vůbec nepochopil, že tu krabičku mám proto, že ten jednorázový sáček nechci. Tož musela jsem mu říct, že nejsem fanynka plastu. Usmál se a šla jsem dál k zelenině. Tam už je na mě paní naštěstí zvyklá. Ovšem v té velké frontě jsem jediná, co má své sáčky k nákupu, ostatní vše rvou do igelitových sáčků. Od zeleniny jdu k pekaři a beru si dvě velké kostky oblíbeného žitného chleba, který mi dává do látkového pytlíku. Jsem spokojená, protože jsem si domů nepřinesla žádný odpad.
Jediný odpad, který zůstal je ze zeleniny a to konkrétně listy květáku, listy ředkvičky, mrkvová nať, slupky od brambor. To, co jsem zatím ve své domácnosti nevychytala, je bioodpad. Psala jsem kvůli tomu úředně a bylo mi řečeno, že město zatím hnědé kontejnery neposkytuje a že mohu využít pouze těch velkých, které se přistaví 1x za měsíc někde v tramtárii. Potom mi bylo doporučeno pořídit si kompost. Jsem ochotna ho pořídit, ale můj přítel se na to moc netváří a protože bydlíme spolu, tak mu nechci do bytu tahat něco, co by mu bylo nepříjemné. Proto zatím kompost pořizovat nechci, ale dohledala jsem si, že na stránkách CHCEME VAŠE SLUPKY se dá dohodnout s lidmi, kteří by o můj bioodpad měli zájem. Ta myšlenka se mi líbí. Bydlím v Praze, ve městě, v bytě a jiné řešení, než takové nevidím. Poslední dobou, když sleduji náš odpadkový koš, tak zjišťuji, že je tam nejvíc právě toho bioodpadu. Co se týče papíru a skla, tak to třídím. Papír vyhazuji. Případně, když není popsaný ze dvou stran, tak ho ještě používám. Letáky a slevové kupony od různých firem odmítám a vlastně už k ním ani nechodím nakupovat. Požádala jsem je, zda by mi mohli informace posílat pouze elektronicky a vyhověli mi. Včera měla moje maminka narozeniny, tak jsem jí koupila květiny a papír z té květiny jsem si nechala, protože do něj zabalím příště někomu dárek.
Sklo si nechávám na potraviny, dárky případně na tekuté nákupy.
Potom jsem jela něco vyřídit na Karlovo náměstí a naplánovala jsem si cestu do pražského obchodu BEZOBALU v Bělehradské č. 96 na P2 na metru I.P.Pavlova. Šla jsem tam úplně poprvé a byla jsem překvapená. Přednostně jsem tam šla pro koření, abych nemusela kupovat malé balení v nerecyklovatelných obalech. Koupila jsem si pepř, kurkumu a skořici a musím říct, že cena paráda, vyplatí se to a ta vůně. Ostatní věci jsem zatím nekupovala, protože je mám v zásobě, případně je zatím kupuji v papírových obalech, co se dá. Koupila jsem si tam nakonec knihu DOMÁCNOST BEZ OBALU od BEA JOHNSON. Původně jsem si říkala, že mám dost informací o zero waste, ale nakonec mi to nedalo a protože jsem ji nemohla sehnat od nikoho z druhé ruky, tak jsem si ji koupila a po návratu domů jsem v ní začala číst. K tomu jsem přikusovala jahůdky :-)
Velmi se sama sobě divím, jak moc jsem se do toho zažrala a cítím se o něco lépe. Zbavila jsem se totiž různých krámů po bytě a zapřemýšlela jsem nad tím, co opravdu k životu potřebuji.
Zjistila jsem, že nakupovat bez obalů možné je, pokud bude člověk opravdu chtít. Je to všechno běh na dlouhou trať a nic se nedá dělat na 100% hned od začátku, ale doporučuji takovou očistu každému. Nejen kvůli sobě, ale také kvůli planetě na které žijeme. Podporujme lidi, kteří pěstují, podporujme lokální podniky. Nepodporujme pouze supermarkety a nespokojme se s tím, co nám nabízejí. Denně jezdí po světe neuvěřitelné množství kamionů, které převáží jídlo z jednoho konce na druhý.
Žádné komentáře:
Okomentovat